Snaha k nejmenší spotřebě energie během eksploatace budov používá se pořad těsnější materiál. Stěny jsou oteplovány dodatečnými vrstvy polystyrenu nebo vlny a namontovány okna tvoři účinnou bariéru proti hluku a vzduchu. Taková působení jsou doopravdy správná a ekonomicky odůvodněná. Ale velmi často ve snaze za šetrnosti se zapomíná, že ve velmi těsné budově nelze bydlet.

Příliv vzduchu v instalaci gravitační ventilace w starých budovách se uskutečňoval netěsnosmi oken. V nových nebo v těch do modernizace budovách byla nutnost navrhnout dobře fungující ventilační systém. V opačném případě budova nemůže být používaná.

Po řešení problému termické izolace přepážek objevily se problémy spojené s nevyhovující ventilaci. Zvýšená těsnost oken je jednoznačně spojená s nevyhovující přívodem vzduchu do prostoru. Objevuji se nežádáne jevy jak objevující se kapky vodní páry na skle. Kvalita vzuchu se zhoršuje a přebytek vodní páry kondensuje v nejchladnějších místech a tím způsobuje vývoj plísně a hřibů.

Řešení těch problému vyžaduje organizaci přívodu vzduchu do prostorů a jeho účinnou likvidaci. Je nutno udělat následující činnosti:

• Instalaci větracích hlavic vzduchu v oknech,
• Zajistit průtok vzuchu do pomocných prostorů (vnitřní dveře mají mít příslušné otvory), 
• Nainstalovat ventilační mřížky v vyfoukavacích rourách gravitační nebo mechanické ventilace
• Jenom dobře fungující vyfoukavání vzduchu zajišťuje účinnou činnost celého systému ventilace.